Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Současná hudební scéna je přeplněna „post žánry“ a „post subžánry“. A co naplat – budeme-li se striktně držet těchto chatrných vymezení, pak bostonští JUNIUS do nich zapadají velmi hladce. Kvartet navazuje na odkaz nové vlny a vlivy britských THE CURE (nejen v hlase vokalisty Josepha E. Martineze) či jiných podobně významných představitelů tohoto proudu jsou z hudby cítit na sto honů. Sympatické ovšem je, že tak činí s grácií, a tato poloha je pouze základním východiskem, na němž JUNIUS teprve rozvíjí vlastní nápady a rozhodně se nenechávají omezovat tímto výchozím určením. Bostonská čtveřice naopak zajímavě osciluje mezi potemnělou a cukrkandlově sladkou hudební estetikou 80. let minulého století a živelnějšími rockovými (za všechny např. DREDG), goticko rockovými, resp. post-rockovými polohami dneška, které jsou znatelné především po zvukové stránce. JUNIUS se nesnaží bourat základy žánru a být za každou cenu jiní či originální – mají především cit pro silné melodie a nápady, které dokáží patřičně poskládat a aranžovat. O hybné momenty na stejnojmenné desce skutečně není nouze, za všechny lze snad zmínit jímavou „Blood Is Bright“, „Hiding Knives“ či zvonivou „At The Age Of Decay“. JUNIUS výborně pracují nejen se strukturou skladeb, ale i zvukovou stránkou – dokáží být jemní, aby posluchače náhle obestřeli masivní distorzí rozpouštějící se v „nahallované“ ozvěně. Neméně sympatické je, že kvalitativní úroveň nahrávky se daří držet od začátku až do konce – marně byste hledali slabší či nevýrazný moment; ku prospěchu věci rovněž přispívá i fakt, že JUNIUS vzhledem k líbivosti a tématické i obsahové náplni hudby nesklouzávají do sladkobolného patosu. Vše je provedeno s citem a stylově.
„Junius" však ani zdaleka nezachycuje ultimátní tvář kapely, o čemž svědčí loňské EP „The Fires Of Antediluvia“, které se možná až trochu překvapivě pohybuje v oblasti, jež má blíže ke kapelám typu PELICAN apod. I přes stopáž se nejedná o debut, ani standardní řadovkou v pravém slova smyslu, ale kompilací znovu nahraných dřívějších EP, jmenovitě pak „Blood Is Bright“ a „Forcing Out The Silence“. Nicméně debutní nahrávka je v přípravě, a myslím, že na výsledek se lze jen těšit.
JUNIUS nabízí velmi příjemně znějící kombinaci prvků nové vlny a současného rocku, resp. post rocku. Um kapely pak tkví především ve schopnosti napsat silné a kvalitativně vyvážené skladby, jejichž líbivost a přímočará melodika jsou vkusně vyváženy a i po několikerém poslechu dokáže hudba kapely spolehlivě udržet pozornost.
1. [Elan Vital]
2. Hiding Knives
3. From The Isle Of The Blessed
4. [Elan Fatale]
5. Forcing Out The Silence
6. [The Annunciation]
7. Blood Is Bright
8. A word Could Kill Her
9. In The Hearts Of Titans
10. At The Age Of Decay
Tak toto musí potěšit každého milovníka kytarových osmdesátek. JUNIUS vás přenesou do dob, kdy byli THE CURE ještě zajímaví a kdy kytarové alternativní scéně vládly lehce nasládlé popěvky a podmanivě jednoduché kytarové riffy. JUNIUS však nejsou jen o hrabání se v minulosti. Do své muziky totiž citlivě a umně vkládají i prvky post-rocku a současné rockové muziky. Moc moc dobře se to poslouchá!
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.